fidodido
	Profil | Teorie | Fotky | Blog | Epizody | Postavy | Přátelé

Blog

tajemná postava flashback 2 (part two)

Jimmy nastupuje na první letadlo, které právě letí někam pryč, někam daleko... A není to nikam jinam než do australského Sydney. Několik hodin sedí v letadle, je to čas na přemýšlení, na přemýšlení o věcech a lidech, ktreré nechal za sebou. Bude to těžká doba, která právě nadchází, ale není tu jiná možnost. Je to těžké odjet pryč, bez rozloučení, některé věci nechal rozpracované. Jako ve meětě duchů, ze kterého právě všichni záhadně zmizeli a věci zůstaly takové, jaké jsou. Když je Jimmy takhle zamyšlený, najednou ho vyruší letuška, a zeptá se ho jestli chce něco k pití. Po chvíli mu donese kafe. Čas v letadle se vleče, minuty jsou nekonečné a jen velmi pomalu se přeměňují v hodiny... Konečně se ozve v reproduktorech to kouzelné „prosím zapněte si pásy, budeme přistávat.“ Konečně letadlo dosedá na zem. Ještě hlášení o počasí, venku je pěkné vedro, teplota přes 35 stupňů... Jimmy si vyzvedává svůj jediný batoh, ten do kterého stihnul sbalit několik málo věcí, které by se mohly hodit. Když vyjde z letištní haly ven, jako by dostal facku, je vážně nesnesitelné vedro, div že se podrážka jeho čín neroztéká po rozpáleném asfaltu. Jenže co teď? V letadle měl sice čas k přemýšlení, ale nikoho tady nezná, vůbec nemá kam jít... Sundává si batoh a sedá si na patník do stínu, i tam je ale strašlivé horko položí si batoh vedle sebe a jen tak si sedí, když najednou uvidí, jak směrem k němu kráčí člověk, kterého nikdy předtím neviděl. Sedá si vedle něho a dává se s ním do řeči. Jimmy hned pozná, že je to nejspíš Američan. Típek sedící vedle se představí, říká, že se jmenuje George. Ptá se Jimmyho, co ho vedlo k tomu, aby jel do Austrálie? Jimmy jen řekně, že je to dlouhá historie, a potom se ho zeptá jestli neví o něčem kde by se mohl na čas zabydlet. George má náhodou nedaleko něco jako chatu, na kterou jezdí občas se svými přáteli, vždycky takhle přijedou na měsíc, uspořádají pár peckovejch mejdanů a pak se zase vrátí zpátky do států, zpátky do práce, do školy a tak různě. Chvíli jen tak plácaj o blbostech a potom se vydávají společně do Georgovy chaty nedaleko moře. Tam objeví ještě pár lidiček, pohoda, docela rychle si spolu porozumí. Společně s Rebeckou, Mikem, Lisou a Georgem si večer sedli v kuchyni a u piva si vyprávěli svoje příběhy, zjístili, že nikdo z nich není žádný svatoušek... Jimmy jim vyprávěl o tom, přoč je tady. Domluvili se, že tady bude s nimi přebývat, aspoň do doby než pojedou zpátky, ale oni sami nevěděli kdy se budou vrace zpátky. Musí se převalit pár věciček, třeba se řeší menší aférka Rebecky s trávou ve škole a Mike dostal vyhazov z univerzity, tak si všichni dávají na chvíli voraz od všech, pěkně daleko od toho všeho. Podobně jako Jimmy, ale tomu jde o krk... Jen Lisa je u stolu někák zamlklá... Jimmy je tu nováček, tak to raději nechal být a neptal se co se děje. Nakonec jdou všichni spát. Je to zvláštní, všechno je tak zvláštní až ho z toho trochu mrazí... Ještě před pár desítkami hodin bylo všechno tak všední, takový ten šedivý průměr obyčejných dnů. A teď. Všechno se to seběhlo moc rychle, většina věcí mu ještě nedocvakla... A co teprv bude za pár hodin? Za pár dnů? Kdy se vrátí zpátky a jestli vůbec? To bylo najednou otázek... A žádné odpovědi. Nic není jisté ani zítřek, a co teprve návrat. Dneska už nic nevymyslí, tak raději lehá a usíná, spí se mu trochu líp než včera, ale je to pořád na nic...

Tajemná postava flashback 2 (patr-one)

Na ostrově se čím dál víc rozmáhá stereotypní způsob života, jako by si lidi trochu zvykali na to, jak to na ostrově chodí a na oko to ani nevypadalo,že touží po tom, aby se z tohoto ostrova co nejdříve dostali. Za tu dobu se stihla utvořit partička lidí, kteří tomu všemu na ostrově vévodí a převzali velení nad ostatními, jsou to všichni známí trosečníci v čele s Jackem Shepeardem. Tento flashback však vypráví jiný příběh. Jimmy O´Conor mladík, který pocházel ze slunné Kalifornie ze zapadlého předměstí San Diega. Jimmy je tak trochu podivín. Žije více méně sám ve svém malém bytě, k tomu chodí na universitu, aby si na to vydělal chodí třikrát do týdne uklízet do místního supermarketu. Přežívá sice trochu krkolomně, ale věří v lepší budoucnost. Jednoho krásného letního dne, právě když jede svým skoro rozpadlým auťákem na směnu do supermarketu, stane se něco zvláštního, něco , co už navždy změní jeho život. Jede si takhle v pomalejším pruhu po výpadovce, už odbočuje do města, když se za ním z dálky vynoří dva temně černé Mitshubishi Lancery se začerněnými okny. S kvílením pneumatik se okolo přeženou. Za chvíli slyší opět hromový zvuk motorů, tentokrát se za ním vynoří tři motorky Kawasaki Ninja. Nic zajímavého říká si. Přijede až k obchodu, kam má nastoupit na večerní směnu, zaparkuje auto a jde směrem ke vchodu. Najednou uslyší vzadu za popelnicemi výstřel. A druhý. Chvíli přemýšlí, ale nakonec se osmělí a jde se podívat co se děje. Je to přesně jak si myslel dva asijské gangy si vyřizují účty z drogového obchodu. Jimmy se opatrně dívá z poza popelnice, chce vidět víc, a tak si stoupne na popelnici, to je ale jeho chyba, podklouzne mu noha a s ohromným řinkotem spadne na zem, kde se rozloží na asfalt jak široký tak dlouhý. Jen co se vspamatuje už vidí, jak všichni vytahujou bouchačky a běží směrem k němu. „A je zle!!!“ Rychle se sbírá ze země a utíká směrem k autu, je to ale příliš daleko... Najednou se ozve řev motoru, je to jeden z těch Lancerů, které viděl před malou chvílí. Jimmy je vkoncích, ale Lancer zastaví spustí se okno a ozve se : „Rychle naskakuj, nasedej nebo tě zabijou!“ Jimmy tomu chlaovi sakra nevěří, ale co může dělat, buďto auto nebo kulka do hlavy. Celkem pochopitelně volil první možnost, a dobře udělal teda aspoň pro tentokrát. Chlap, který řídí Lancera, se s ním cestou dává do řeči, je nad slunce jasné, že je členem jednoho ze dvou velkých gangů, které v okolí působí. Najednou zastaví a povídá tak se ztrať a radím ti, co nejdál odsud , a nadlouho. Ti chlápci, které jsi dneska viděl si tě budou chtít najít. Jimmy sedí chvíli na obrubníku a přemýšlí co s tím. Jde domů, snad ještě neví kde bydlí. Bere, to, co mu řekl ten típek v autě vážně. Nechce skončit s dírou v čele. Stavuje se domů. Narychlo se balí bere všechny prachy co má, ještě, že si něco našetřil. Musí tu všechny nechat. Stihne ještě napsat vzkaz a cestou na letiště ho podstrčí pod dveře Lisy, to je vše co udělal, přece jí nemohl do toho všeho jen tak zatahovat. Ono se to časem uklidní a pak se ptro ní vrátí. Bere si taxíka do San Diega. Koupí si letenku do Sydney. To bylo město, které ho napadlo jako první. Odletěl do Sydney... Pokračování příště

První flashback

V našem seriálu příběhů se se dostáváme zase o kousek dál . Od minula uplynulo několik dnů, a to , jak v našem světě , tak i v tom který pro vás vytvářím. Říkáte si proč dneska taková předmluva. I nu jaksi bych se chtěl ohlédnout za dosavadní minulostí blogu na profilové stránce fidodido, na serveru lost.cz. Vidíte je to docela zapadlý blog takový internetový vidlákov kam nikdo moc nejezdí , protože je to z ruky. Docela mě ale překvapilo, že se jeden z mých příběhů, jmenuje se : „opuštěný ostrov?“ Ještě v těchto chvílích drží mezi třemi nejčtenějšími blogy na serveru. Vidělo ho už asi 250 lidí. To jsem ani nečekal, když jsem zakládal blog na lost.cz.. Je to možná jen tím názvem, ze kterého je cítit nějáká záhady a snad i rozluštění, popřečtení článku se ale dozvíte maximálně změněný příběh toho , co se v seriálu doopravdy stalo, a to už v první sérii, možná vás to zklame. Ale kdo ví možná, jestli vytrvám u psaní, budete jednou číst články, které předběhnou děj seriálu, jak jsem si právě vzpoměl je v USA ta stávka scénaristů, takže kdo ví … Takže abych to shrnul. Nevím jak na vás tenhle blog nebo spíš internetový občasný seriál působí, nemám na něho ani jediný ohlas. To je možná dobře, alespoň mě to neodradilo od napsaní dalšího dílu. Tak tedy dost tlachání do vzduchu jdeme na další díl seriálu: Vzpomínky aneb jak vzniká Flash back Trosečníci měli dnes náročný den. Z rána se několik z nich, přesně to byli:Jack, Jin,Charlie a Hurley , vydali na výpravu na nedaleký vyšší kopec, aby se porozhlédli po okolí. Už několik dnů měli totiž tak trochu ten pocit jako když víte, že se na vás někdo dívá i přes to, že ho sami nevidíte.Vyráželi z tábora s velkým očekáváním, probíhaly jim v hlavách i myšlenky na to, že by snad na druhé straně za ostrovem zpatřili pevninu, a nebo alespoň loď . Cesta na vrchol byla opravdu úmorná, ten den bylo nehorázné vedro. Ti čtyři šli větší část cesty po rozpálených skalách, na kterých jen sem tam vyrůstal malý chomáček mechu, sálalo od nich zničující teplo, něco jako když v létě jedete na skatu po asfaltu ( pozn. Autora =) ) Byli už skoro na vrchu, když se najednou z čista jasna začaly shánět a kupit kolem nich zlověstně vypadající mraky. Cítili, že přinesou bouřku , a co je horší , prakticky jim znemožní pořádně se rozhlédnout po ostrově , natož dívat se na obzor a hledat pevninu … Rothodli se sice hned nevracet, protože vrchol byl opravdu na dosah ruky, čekali v relativně bezpečné skrýši ještě skoro tři hodiny, ale mraky se stále honily nad nimi a nechtěly odplout pryč. Rozhodli se tedy, že se vrátí zpátky do tábora. Cesta zpátky byla skoro marná promarnili přece tolik sil a času ( i když času na ostrově budou mít dost, jen to zatím neví ) Cestou zpět se jim honí hlavou chmurné myšlenky, co když se je někdo pokoušel zachránit a oni místo aby čekali na záchranu u pobřeží, lezou na nějákou pitomou horu a moknou uprostřed pralesa . Když se vrátili do tábora, nikomu z nich nebylo přípiš do řeči , a tak ten den šli brzo spát. Podivuhodné bylo , co se Hurleymu zdálo. Celý zmožený z dnešní akce a trochu naštvaný z jejího nezdaru si šel lehnout. Bylo mu celkem divné, že se mu na ostrově nezdály sny. To se ale brzy změní. Hurley usíná... Najednou se dostáváme do jeho snu. Hurley je doma. Vstane z postele a jde do garáže. Tam ho už čeká jeho táta a hledí na rozebrané Camaro. Chystají se ho spolu opravit. Táta mu slíbil, že s ním potom zajedou do Grand kaňonu. „Dneska se vrhneme na převodovku“ Povídá Hugovi. Pustí se do práce, vytáhnou převodovku, rozeberou jí a zjístí co tam všechno chybí. Odpoledne se rozhodují jet do mototechny. Když Hugo čekal na tátu v autě před obchodem, viděl něco, co mu došlo až teď. Kolem projelo několik dodávek s podivným znakem na boku. Najednou se budí ze spaní. „Jasně, stejný znak byl na té krabici, kterou házel do vraku letadla, aby jí spálil.“ říkal si.U toho se k němu přiblížil jeden z pasažérů a zuřivě mu jí vytrhl z ruky. Říkal, že v ní má důležité věci a odběhl kdesi daleko. Hugovi to bylo hned divné, ale bylo toho prostě na všechny moc a tak to nechal bez povšimnutí a nespojil si to se zážitkem z docela ranného dětství. Teď mu to ale došlo. Rozhodnul se, že hned ráno zkusí najít, ale teď je ještě noc , a tak šel spát. Už se mu spalo líp, ale pořád mu to bylo divné...

Chceme vůbec pryč? John&Hugo

Trosečníci jsou na ostrově už asi týden. Všechno jim začíná připadat stereotypní , ale to je jen na krátko. Všichni se probudí do docela „normálního“ dne. Ráno vyráží Jin na ryby. Cestou potkává Hearlyho a ten se k němu přidá. Moc si spolu nepokecají, vždyť Jin neumí anglicky a Hugo zase Korejsky, ale Hearley se alespoň má komu vypovídat. Zatímco Jin nastražuje své provizorní sítě a snaží se obstarat na večer nějáké ryby, Hugo mu vypráví o tom, jak jel do Austrálie, aby se zbavil svého prokletí a taky o tom, jak všem nosí smůlu. Zřejmě ale to jeho prokletí nebude na tomhle ostrově tak vážné, protože Jin najednou začal z vody vytahovat ryby a bylo jich víc než včera, bylo jich víc než kdy předtím. Svojí lámanou angličtinou se na Hearleyho podíval a poděkoval mu. Hugo se jen usmál a říkal si:“Chlape ty stejně nevíš o čem jsem tu s tebou hodinu mluvil...“ Jin se na něho na okamžik zadívá a hned potom ukáže směrem k hromadě ryb co teď právě vytáhnul z vody, aby mu je pomohl donést do tábora. Tam si oba omylem potkají Jacka a Kate, kteří očividně po jejich společnosti netoužili, a tak oba jen pozdravili a nesli si svůj úlovek dál. Prošli taky kolem Charlieho , ahoj Draku , povídá Hearley, ale Charlie se jen otočí kývne hlavou a soustředí se zase na svou kytaru, kterou se snažil naladit. Všichni jsou ten den něják zamlklí, vyjímku tvoří asi jen Hearley . Nechápe proč se mu všichni zdají být tak zkleslí, jako by už nikdo neveřil v to, že je přiletí záchranáři vysvobodit. Každý si chtěl asi na ostrov zvyknout, jen jim to zatím něják nešlo. Vydává se tedy směrem pryč, napadá ho zajít za Johnem, který žije opodál tábora. Snad ten bude trochu sdílnější. Chvilku ho hledá v okolí a najednou už John vylézá z křoví, kontroloval tam právě past na kance, kterou vyrobil ze zbylé struny, která Charliemu praskla, když ladil tak usilovně, že zapoměl … John hned říká, že se mu do pasti zase nic nechytilo a že jí asi bude muset zanést dál do džungle. Hugo se hned nabízí, že půjde s ním. Oba tedy vyrážejí po cestě si naberou vodu a zmizí kdesi v křoví. Cestou se Hugo Locka zeptá jestli věří, že se někdy dostanou z ostrova. John mlčí. Po chvíli se odváží k dlouhému monologu, ve kterém Hugovi vysvětluje jak je pro něj ostrov důležitý a že se bojí vrátit se zpět. Na ostrově se totiž hned po ztroskotání jako zázrakem uzdravil a zvednul se z invalidního vozíku, teď se bojí, že toto kouzlo by pominulo kdyby se vrátil zpátky domů. Zase by se mohl stát mrzákem a toho se chtěl vyvarovat.Hugo si právě vzpoměl na ranní událost, přece Jin chodí na ryby často, ale zatím nikdy nešel pro svůj úlovek na dvakrát a nebo mu nikdy nikdo s rybami nepomáhal. Uvědomil si, že tady na ostrově není takovým smolařem jako v normálním životě. Podvědomě to celou tu dobu věděl, a proto nepociťoval stenou depku z nepřicházející záchrany jako ostatní. K čemu mu jsou všechny ty miliony dolarů, když všechno co koupí nebo do čeho investuje prachy se něják pokazí např. Koupil bufet Kokodák a vzápětí na něho spadnul Asteroid nebo co to bylo a celý hozničil. Dlouho o tom přemýšlí, nakonec si ale řekne, že ráno s Jinem to mohla být náhoda a nepropadá předčasné euforii.Má v hlavě zmatek, chvíli by odsud nejraději hned vypadnul a potom by zase raději zůstal. Najednou Locke obhlídne strom u kterého je hromada křoví a nastaví na něj svou past. Ujistí se jestli je funkční a vydávají se zpátky k táboru. Tam už lidi trochu ožili. Všechno prostě pokračuje dál, ať se jim to líbí nebo ne.

Opuštěný ostrov?

Už je tomu delší čas , co se letadlo společnosti Oceanic air lines rozlomilo na dvě poloviny a dopadlo na zdánlivě neobydlený ostrov uprostřed Pacifiku a ti , kteří si byli prvních několik dní naprosto jistí , že pro ně pomoc přiletí vzápětí si začínají uvědomovat to co jiní ví už dávno . Nevypadá to , že by vysvobození přišlo . Na Shanon doléhá depka , která se jí bude asi ještě dlouho držet ,toho si nenápadně začne všímat Said . Trosečníci si na ostrově už stihli vybudovat cekem rozsáhlý tábor . Nechybí jim ani pitná voda . Našli si zdroje obživy jako je ovoce a nebo jim nachytal Jin ryby , je to totiž syn chudého rybýře , který žije kdesi na konci světa v Korei . Život jim začíná připadat už skoro stereotypní . Všechno je tady tak klidné , nic se neděje . Jenže to je jen domněnka . Už několik dní je mezi trosečníky infiltrován zvěd „těch druhých“ Nikdo z nich o jejich existenci nemá ani tušení . Všechno se změní . John Locke žije opodál od velkého tábořiště ostatních , dlouhou dobu tráví společně s Boonem v lese a pokoušejí se například ulovit kance . Při jedné z mnoha výprav do pralesa se stane něco neobvyklého . Je brzo ráno , Locke a Boone se chystají vyrazit na lov . Přichystají si věci do baťohu a vyrážejí . Jdou tam , kde ještě nikdy předtím nebyli . Vydávají se směrem na východ .Jdou dlouho pralesem , je teplo . Když najednou Boone zahlédne něco zvláštního . Na zemi , asi deset metrů před ním leží uprostřed listí jakási panenka . Přiběhne blíž . Neodvažuje se na ni sáhnout . Dobře udělal . Byla to past Rusóové . Chvíli jen tak oba i s Johnem zírali na ten objev a pomalu jim docházelo , že na ostrově možná není tak bezpečno ,jak se zdá . Je to jasné , na ostrově žije nebo žil ještě někdo jiný . Po chvilce si John všimne , že od té panenky vede nějáké lanko nebo provaz . Sledoval provázek , šel stále za ním , ten ho dovedl až ke stromu přes který byl převěšený a zase se vracel zpátky , v tu ránu mu to došlo . Ihned řel Boonovi , aby šel stranou . Oba se trochu vzdalují a poté John hodí po panence kámen , ta se pohne a tím vyvolá vystřelení veliké sítě směrem vzhůru . Oba jsou z toho v šoku . Tahle událost v nich vyvolá spousty otázek. Proč jsou na ostrově takové pasti ? Proti komu jsou namířeny ? Ví už snad někdo , že jsou tady ? Ptají se jeden druhého. Oba jen krčí rameny . Neví proč jsou zde ani kdo je nastražil ba ani proti komu jsou namířeny , ví jen , že tady není bezpečno a že by si lidi měli dávatvětší pozor. Chvíli ještě dumají nad tímto ztrhujícím zážitkem a poté se vydávají zpátky. Cestou přemýšlejí jestli je dobrý nápad říct ostatním co viděli. Boone říká hned od začátku , bez váhání , že by se to ostatní měli dozvědět . John trochu váhá . Nevyvolá to paniku ? Jak to může asi zapůsobit na takovou Shanon ? I pře tyhle možná podstatné argumenty nakonec souhlasí s Boonem a rozhodují se , že to všem řeknou večer až se všichni sejdou . Zpátky přicházejí s prázdnou , ale možná mají něco daleko cennějšího než je ulovený kanec , mají jistotu , že tady nejsou sami a nebo , že už tady někdo před nimi byl . Večer se všichni setkají u velkého ohně . Je to taková velká rodinná večeře . Najednou John vsává a začíná mluvit , všichni ztichnou , nemusí si sjednávat pořádek , je to člověk s přirozenou autoritou . Začíná opatrně mluvit o tom co se jim dneska přihodilo . Říká , že byli na lov a viděli tam něco neobvyklého. Mluví dlouho a když přestane , nachvíli zavládne ticho. Potom se rozhoří veřejná diskuze , ve které se dohadujou jeden přes druhého co to znamená . Hlavně co to znamená pro ně . Po chvíli do všeho vstupuje Jack. Uklidňuje lidi a taky říká ať si dávají větší pozor , ujistil je , že jich je přece hodně akdyž se budou držet pohromadě nic se jim nemusí stát . Chvíli se ještě každý dohaduje s každým o tom všem co se dneska stalo a za chvíli se rozejdou . Usíná se jim o něco hůř než včera .



Charlieho probuzení
Prolog
Vítejte máj fríendz