Milka2
	Profil | Teorie | Fotky | Blog | Epizody | Postavy | Přátelé

Blog

Lost Larp - byla jsem jedna z nich

Lokalita: zámek Bílé Poličany a okolí
Datum konání: 29.8. - 31.8. 2008
Ubytování: přímo na zámku - levé zámecké křídlo, pokoj číslo 204.
Nezávisle vylosovaní účastníci z www.lost.cz: Milka2, Mumfinka, Lašta

Pocity, hledání/boj o identitu:
Šťastní a plni očekávání jsme dorazili na místo. Po ubytování začala představovačka a info o nabitém programu, který nás čeká. Dále následovaly testy na určitou postavu a uhájení své herní identity. Ne všichni byli úspěšní/testy byly drsné. Dopadla jsem tak, že (byť nitrem magic), zde volná postava. Tím mi nastal určitý prostor pro naprostou improvizaci a uplatnění své fantazie.

Popis mojí herní postavy:
Blíže o mé postavě - Marcela Roth (příjmení je pravdivé za svobodna), specifikace postavy: DOBRODRUŽKA (to taky sedí). Pobyt v Austrálii byl čistě cestovní a hlavně poznávací (zdědila jsem nemalé finance - to je bohužel fikce). V Austrálii totiž žije jeden unikátní papoušek a jmenuje se Kakadu havraní (toto je skutečnost), jen málo kdo to ví - jsem přece odborník na ptáky. Chtěla jsem odletět do LA za příbuzným, režisérem Eli Rothem (kdo ví, možná pravda, ale musím to nejprve zjistit :).
Tak vidíte, vyjma zděděných peněz a příbuzenského vztahu (?) s americkým režisérem, jsem ani moc nemlžila. Tím jsem vlastně hrála sama sebe - ta zdánlivá volnost, nesvázanost a především autentičnost postavy - prostě sedla.
Dosah činností a pohybu mé postavy: hlídání pláže, nápomoc lékaři, hledání potravy v okolí, nápomoc rybáři - Mumfinka, sběr dřeva a údržba ohně.
Let 815 byl osudný, do LA jsem nikdy nedoletěla. A zde začíná můj "prostý" příběh.

Čas a podmínky:
Něco málo po 16 hodině to začalo. Počasí bylo skvělé, slunečné a napovídalo tomu, že i noc bude stejného ražení: příjemná, zahalující a tajuplná. Po procitnutí po "havárii letadla na pláži", kterou nahradila rozlehlá louka, akce právě začala. Po ohledávce pláže a komunikaci s ostatními, rozdělení úkolů, atd. nastal čas plnit svoji úlohu a roli.
Tak tedy: rotování po táboře, sběr dřeva, než se setmí, první ohledávka herního prostředí, našponované oči a uši před nežádoucím vpádem případného nebezpečí či nepřítele, skoro utonutí v moři - přešla jsem povolenou hranici.
Po chvilce jsem našla jídlo/ryby - celá šťastná jsem je rychle předala lékaři a hledala dál. Mumfinka - rybářka, byla napadena žralokem, nastal tedy boj o čas a její zachránění. Po dotažení do tábora byla ošetřena jako řada dalších, kteří se z tábora vzdálili dál do hustého lesního porostu za svým úkolem. Drama začalo. Z hloubi lesa se ozývaly výstřely, výbuchy, křik. Hlídkovala jsem a při tom jsem se odvázala trochu dále od tábora. Měli jsme domluvený varovný křik v případě napadení či jiného nebezpečí. Křik byl v podobě ptačího zvolání, aby nebyl tolik nápadný a splynul s prostředím - můj nápad/zase ti ptáci. Za světla měl člověk přehled, viděl to, co potřeboval.
Následovala akce za akcí. V lese na nás číhalo různé nebezpečenstvo, nášlapná munice, černý kouř/Monstrum, Druzí, žoldáci/Widmorovci. A to vše kolem vás... nepopsatelná hrůza a autentičnost pocitu ohrožení nastala v momentě, kdy naše okolí pohltila tma. Potkala jsem Monstrum - to, když vás ve hře dostalo, byl konec. Naštěstí se nečekaně vynořilo z větší dálky, takže jsem v pudu sebezáchovy utíkala zpět do tábora, se smrtí na jazyku. Svůj boj o holý život jsem vyhrála. S Mumfinkou a s postavou Desmonda, kterou jsme potkali, jsem se ukryla v lese v momentě, kdy hlídka druhých procházela nedaleko nás u cesty. Řeknete brnkačka, ale tma je hustá a když potřebujete co nejtišeji zahučet do ústraní, stane se všelicos. Zrovna tam byla halda suchého klestí, která samozřejmě nebyla vidět a já do ní rovnou nohama vlítla. Lesem se ozval takový kravál, že by to slyšel snad i hluchý.
Uf, po vyproštění ze suchých větví se nám tedy podařilo ukrýt a šmírovat dál, kamže Druzí jdou a co zamýšlejí. Vždy jsme se vraceli do tábora podávat zprávu o tom co se děje, co je nového, kdo je raněn atd. Když jsem se jednou takto vrátila na základnu, byli jsme napadeni Monstrem. Jaká hrůza a chaos nastal. Monstrum plenilo naše zásoby jídla, léků, knih a ohrožovalo životy nás i čerstvě zajaté dvojice. Zde jsem si uvědomila, jak je důležitá komunikace mezi sebou. Při poplachu jsem se zeptala, kdo že hlídá rukojmí a bylo mi někým ze tmy a za úprku před Monstrem sděleno, že já. Ty bláho, Monstrum se na vás řítí a já mám hlídat rukojmí? Dopadlo to tak jak dopadlo. Vzala jsem nohy na ramena a jako ostatní prchla do tmy co nejdál. Nejsem přeci žádný hrdina, život položit za rukojmí... Samozřejmě, že rukojmí prchlo, ale pro mě bylo důležité, zda je v pořádku náš jediný lékař. Byl/a, byl v pořádku a celý/á. S Mumfinkou jsem naši jedinou a lékařskou důležitou osobu doprovodila zpět do tábora a bezpečí.
Považte, nemáte zbraň, jenom klacek... stavte se někomu na odpor. Někdy se člověku vyplatí diplomacie, ale tady bych s ní nedošla asi daleko. Tma houstla, napětí a očekávání také. Luštění rébusů a klíčových momentů a mechanismů od různých stanic, které jsme museli otevírat nám dalo hodně zabrat, přesto tábor začal opět ožívat po vpádu Monstra neuvěřitelně rychle. Dokonce Locke (Lašta) a ostatní dotáhli do tábora horu masa, ulovili obrovského kance - jídla bylo tedy dostatek. Náš lékař zachránil i kufřík se vzácnostmi, který byl nalezen ve větvích, ostatními členy přeživších.
Nemohu ani slovy popsat veškeré události, které následovaly... bylo jich dost a tak ve stručnosti uvedu, že situace nabrala spád tím, že náš tábor se odebral do další lokace. Vyjednávat s Benem a jeho lidmi také nebylo jednoduché, po vzájemném oťukávání a vyjednávání, jak postupovat společně proti Widmorovým žoldákům bylo sice zdlouhavé, ale přineslo úspěch. Za zády všudypřítomné Monstrum, které nám nedalo ani chvilku pokoj, zima, hlad a vyčerpání a konec v nedohlednu. Hodiny odbíjely již druhou hodinu ranní a celá akce ještě neměla vyvrcholení. Jo, hledat různé symboly ve vysoké a mokré trávě za svitu baterek, ale běda, nepřítel vás může takto rychle odhalit, mělo svoji romantiku. Člověk zbystřil všechny své skryté smysly, poznal čeho je schopen za různých situací, kam je až schopen zajít ve smyslu poznání a pravdy...

Pro mě to byl nezapomenutelný okamžik. Kdo tam nebyl, nepozná. Doporučuji okusit na vlastní kůži.

Na závěr: organizátoři společnosti Qam měli vše připraveno do nejmenšího detailu. Akce klapala jak měla, nadšení aktérů nebralo konce, jsem velice šťastná a poctěná tím, že jsem tam mohla být a všechno to dobrodružství zažít.
A kdyby jste se mě optali, zda bych šla znova? To si pište, že jo !!!

Závěrem už jen odkaz na galerii obrázků z tohoto srazu. Uživatelské jméno je: lost, heslo pak: larp.
Galerie obrázků.